Tak jsem zase zpátky…Dnes pouze posilněna zeleným čajem, protože mi po včerejšku nebere ☹

Babička je už plně vyškolena s podáváním léků, a tak jsem dostala propustku :)

Kapitolu operace jsme ukončili převozem na JIP.  Byla to naše první „dovča“ na onkologii. Musím říct, že nápis onkologie mi poprvé prolil celý tělo silnou dávkou reality. Ale i když to byl náš první pobyt na onkologii, v tu chvíli mi bylo absolutně šumák kde ležíme, protože jsem byla štěstím bez sebe, že je Lynettka živá!!!!

Strávili jsme tady 3 týdny, který byly plný dřiny. Lynettka se po operaci vůbec nehýbala, nemluvila, a poprvé měla sondu do břicha. Pohled na ní byl fakt zdrcující…Pořád ještě byla hodně oteklá, a začali jí vysazovat opiáty.  Bylo hodně těžký se na ní koukat když měla dojezd na morfiu…halucinace…blouznění…z jejího strachu v očích bych i uvěřila, že v pokoji něco lítá a to přímo na ní…uhýbávala hlavou, dávala ruce před sebe, potila se, klepala, chvíli horká, pak zase studená….opravdu hnusnej pohled.

Ten rozdíl mezi Lynettkou před „dávkou“ a po „dávce“ byl šílenej….

Ale nakonec to dala… 😊

Opravdu jsme dřeli. Poctivě cvičili a musím říct, že každý den jsme viděli velký pokroky. Maličkost jako když se sama posadila, sama si podržela flašku nebo že se udržela na nočníku byl důvod k oslavám. Jediný co nás opravdu trápilo, bylo že nemluvila…nevydala ani hlásku ☹

To se zlomilo asi po měsíci, kdy nás už přesunuli na onkologii do 5. patra…Jeden večer, už usínám, když se Lynettka najednou vzbudila a zjistila, že už zase umí mluvit…A tak mluvila, a mluvila, uběhly 2 hodiny a ještě pořád mluvila 😊 Padla 2. hodina ranní a ještě pořád mluvila 😊 Snažila se mi všechno říct, co zažila…Byla toho plná 😊 Za normálních okolností bych už asi na ní houkla ať spí, ale já byla tak ráda, že ta holka zase mluví, že jsem byla jedno velký ucho….

Z onkologie nás nakonec asi po měsíci pustili. To byla pecka…Léčba ale ještě nezačala, čekalo se, jestli se ta holka rozchodí aby byla na všechno fyzicky silnější... Nikdo nám nic moc neporadil. Najděte si fyzioterapeuta a cvičte. Horko těžko jsem sháněla fyzio, kam by mohla docházet každý den. Všude nám řekli max. 1xtýdně a zbytek odcvičte doma. Hlavně na mě každej koukal jak kdybych byla z Marsu...Proč byste někam chtěla docházet denně a platit za to? Takhle se to u nás nedělá!!! Samozřejmě, že jsme byly obě zvyklý doma cvičit, ale přišlo mi logický, když s ní bude cvičit profesionál, musí to být přeci lepší. A tak jsme Lynettce zařídili Jánské Lázně na 2 týdny...Jeli jsme jako samoplátci , protože přes pojišťovnu bysme takhle rychle termín nesehhnali, a bydleli jsme v hotelu….týden lázní nás vyšel jako luxusní dovolená pro celou rodinu, ale výsledky byly úžasný!!!! Každý den měla dvakrát fyzioterapii, perličkovou lázeň, bazén...No nezastavili jsme se...měla opravdu pestrý cvičební plán. A tak jsme se rozhodli, že jí lázně zařídíme přes pojištovnu na celý měsíc...
Panebože, už nikdy!!!! Ten rozdíl byl opravdu znát...Když jedete jako samoplátce, co si řeknete to prostě máte....Chcete dvakrát denně fyzio, máte ho mít...Chcete prohodit časy cvičení, máte to mít...Všechno jde...Jako "neplátce" je všechno problém. Chápu, že pojišťovna může uhradit jen to, co je v jejich možnostech, a tak jsme měli fyzio pouze jednou denně. Když jsem šla zažádat o druhý fyzio, tak to prostě nešlo...Nevím z jakýho důvodu, ale připlatit jsme si druhý fyzio prostě nemohly. Přijďte zítra, něco s tím uděláme, nám dosti nepříjemná paní říkala skoro denně...
Ještě Lynettka měla zakázané terapie ve vodě, protože jí teče voda do plic a má z toho infekty a bronchitidy. Takže po zrušení vlastně všech ostatních terapií, nám zůstalo jedno fyzio denně a žádnou náhradu nám nedali. Takže jsme bydlely měsíc v komunistický budově,  aby si jednou denně na půl hodiny zacvičila. Denně jsme chodili žádat aby jí přidali více terapií, že kvůli jednomu fyziu nemusíme být tak daleko od domova (kdyby to tam aspoň stálo za to), ale vyhověno nám nebylo. Cvičení nám nedali ale dodržovat řád po nás chtěli. Připadala jsem si tam, jak kdybych se propadla v čase a to o dobrých 30 let...Večerka, zákaz odjet domů na víkend (i když se o víkendu nic nedělo)...no hrůza...
Každopádně, já jsem se do toho opřela a Lynettce sehnala fyzio v Trutnově. Vyšli nám tam opravdu vstříc a paní nás vtlačila do už tak plného diáře i dvakrát denně. Takže nakonec Lynettka cvičila 3x denně a výsledky byly úžasný....
Jsem ráda, že jsem poznala rozdíl mezi neplátcem a samoplátcem a je mi z toho až smutno jak velký rozdíl to byl.
Výpis z pojištovny si snad asi radši vyjet nenechám, protože je víc než jasný co na něm najdu...
Doma jsem fyzio nakonec našla, kam jsme docházeli ze začátku denně, a paní fyzioterapeutce to divný ani moc nepřišlo 😆
JE TO PROSTĚ VŠUDE O LIDECH....

Po návratu z lázní jsme se rozhodli, že Lynettce uspořádáme velkou narozeninovou oslavu. Takže jsme si pronajali sál u nás na vesnici a pozvali asi 50 lidí 😆 Bylo to super...A musim říct, že jsme to její druhý narození poctivě zapili...hehe