ONKO(logická) MÁMA

Jak už jsem se zmínila v předchozím příspěvku, žijeme teď trošku kočovným životem 👪…Už ani vlastně nevím kde jsme doma…Lítáme mezi Prahou a Oxfordem jak pomatený 😅 To jak cestujeme je kapitola sama pro sebe, takže to až příště 😆 Když jsme se pevně rozhodli, že budu muset opustit práci a začít se o Lynettku starat na 150 %, přišlo s tímto rozhodnutím taky hlavně mínus jedna výplata 👎…Nebyla to vůbec žádná sranda. První měsíc, kdy Lynette byly předepsány všechny vymoženosti světa byl náklad necelých 150.000,-Kč. Každý měsíc když jsem se prošla kolem zdravotnických potřeb doplnit zásoby, vyjel účet z pokladny kolem 10 – 15.000,- Kč. Takže asi chápete, že jsme museli jednat. Jediný nápad, který jsme měli a rozhodnutí bylo velmi těžké, bylo, že Darren pojede pracovat zpět do své rodné země, aby nás podpořil. Ale to už jste ode mě slyšeli… Takže k věci…V Anglii se pomalu zabydlujeme a dnes byl první den, kdy jsme byli v nemocnici se seznámit s onkolo...

Dneska jsem Vám chtěla trošku přiblížit jak vypadá náš normální den. Lynettka má svoje povinnosti...Tuhle rutinu opakujeme každý ráno a večer před spaním... Jestli něco ostatním opravdu závidím, je jak zaženou dítě do postele po dlouhým vyčerpávajícím dni a to s čistou hlavou...Kde jsou ty časy kdy si Lynettka šla kolikrát lehnout v tričku v kterym lítala celej den...natož aby se koupala 🙊 Dneska už to u nás tak moc nejde...Máme povinnosti, který opravdu pevně musíme dodržovat každej den....Ale už to máme tak ohraný, že to zvládam s proseccem v ruce 😋 1. Foukání Lynettka 2x denně inhaluje léky...Což už zvládá sama levou zadní.... 2. Zoubky 3. Zrcátko Je to cvičení chuťových buněk a polikacích svalů. Jde v podstatě obyčejný zubařský zrcátko, který necháváme v lednici a namáčíme do citrónu. Zrcátko strkám Lynettce až uplně dozadu do krku na tréning svalu...citron oživuje chuťový buňky...žádná hitparáda 🙊 4. Kašlání Ná...

Příští dva měsíce Vám budu psát z Anglie, kam jsme včera přiletěly…Darren Lynettku neviděl asi 6 týdnu, takže setkání bylo veliký… Ale abych Vás uvedla do obrazu jak jsme přišli ke všem těm hadičkám… Vše začalo po Lynettky velký oslavě 2. narozenin. Do týdne skončila na plicním s bronchitidou a zápalem plic. V podstatě jsme byly v nemocnici od října 2016 do března 2017 – to byla dovča 🌴  Začátky byly krušný, ale statečně jsme to přežily. Nejhorší na tom bylo to, že se mi tam začalo líbit 😊 Komu by se tam nelíbilo? Nemusíte uklízet, vařit, nic…párkrát za den si zajdete na kafíčko, dáte si dortík nebo 5 🍰😉  oběd, véča…Proběhnete se s dítětem po vyšetření, pokecáte s doktorama…pohodička  😊 Ještě kdyby v jídelně prodávali prosecco, tak snad ani dom u nejdu 😀 Lynettka v tom období prodělala hodně bronchitid a zápalů plic…jeden za druhým a všem vrtalo hlavou proč…A tak zase začal kolotoč…jedno vyšetření za druhým. Lynettka už od roka pila místo vody gelovou kon...

Tak jsem zase zpátky…Dnes pouze posilněna zeleným čajem, protože mi po včerejšku nebere ☹ Babička je už plně vyškolena s podáváním léků, a tak jsem dostala propustku :) Kapitolu operace jsme ukončili převozem na JIP.  Byla to naše první „dovča“ na onkologii. Musím říct, že nápis onkologie mi poprvé prolil celý tělo silnou dávkou reality. Ale i když to byl náš první pobyt na onkologii, v tu chvíli mi bylo absolutně šumák kde ležíme, protože jsem byla štěstím bez sebe, že je Lynettka živá!!!! Strávili jsme tady 3 týdny, který byly plný dřiny. Lynettka se po operaci vůbec nehýbala, nemluvila, a poprvé měla sondu do břicha. Pohled na ní byl fakt zdrcující…Pořád ještě byla hodně oteklá, a začali jí vysazovat opiáty.  Bylo hodně těžký se na ní koukat když měla dojezd na morfiu…halucinace…blouznění…z jejího strachu v očích bych i uvěřila, že v pokoji něco lítá a to přímo na ní…uhýbávala hlavou, dávala ruce před sebe, potila se, klepala, chvíli horká, pak z...